Proč nemůžeme vypnout? A co s tím?

Den končí. Zavřeš oči. A místo klidu se rozjede show. Hlavou ti běží zpráva, na kterou jsi zapomněl/a odpovědět. Imaginární to-do list na zítra. Rozhovor, který mohl dopadnout jinak. Myšlenky se řetězí jedna za druhou a nejde to vypnout. Proč to tak je? A jde to i jinak? Dobrou zprávou je, že jiná možnost existuje. A možná tě překvapí, že je jednodušší, než se zdá.

Doing mode a being mode

Náš mozek funguje ve dvou základních režimech. V módu dělání (tzv. doing mode) řešíme problémy a plánujeme aktivity v čase. Díky tomu jsme schopni podávat výkon, přicházet s novými nápady nebo si poradit, když jde do tuhého.

Druhý režim – being mode – je úplně jiný. Nepřemýšlíme nad tím, co by se mohlo stát, ale vnímáme, co se děje právě teď. Třeba když se díváme na západ slunce, tak se prostě díváme na západ slunce. Neřešíme, co bylo ani co bude. Jsme tady a teď. Nevnímáme čas jako něco, co nás tlačí, ale jako něco, co plyne přímo před námi.

Jak asi tušíš, právě tenhle mód si většina lidí neumí vědomě „zapnout“. Místo toho zůstávají většinu dne v režimu neustálého dělání. Myšlenky se řetězí, hlava jede naplno. Postupně se z toho stane zvyk, který ještě posiluje prostředí kolem nás. A k tomu se přidává tlak, že nestíháme nebo že nám něco důležitého uniká. Výsledkem je častější pocit napětí, nejistoty a vnitřního tlaku.

Tempo západního světa a dopaminové odměny

Západní svět, ve kterém žijeme, je mnohem víc o dělání než o bytí. Sociální sítě, nekonečný proud zpráv, úkoly, e-maily, slevové akce. To všechno v nás vytváří pocit, že je potřeba neustále něco dělat, že ještě není hotovo. Každé přečtení zprávy nebo odpověď na e-mail nám navíc přinese malou dopaminovou odměnu, která v nás vyvolává chuť pokračovat dál a plnit tyto úkoly.

Jak vypnout myšlenky?

Proč nejdou myšlenky jednoduše vypnout? Často proto, že se o to snažíme špatným způsobem. Snažíme se je potlačovat. Když se pokoušíme nepříjemné myšlenky vytěsnit, mozek to vyhodnotí jako signál hrozby. Místo úlevy tak vzniká další napětí, nespokojenost a paradoxně ještě víc podobných myšlenek. Je to stejné, jako když se snažíš nemyslet na růžového slona, a najednou ho vidíš všude.

Když se k myšlenkám začneme chovat opačně, tedy vědomě, přestávají nás ovládat. Právě to učí mindfulness. Pomocí cvičení a technik si postupně buduješ schopnost od myšlenek získat odstup a vědomě volit, kterým z nich stojí za to věnovat pozornost. To do života přináší víc svobody a lehkosti.

Jak zklidnit mysl?

Prvním krokem může být jemné přesunutí pozornosti ke smyslům, například k dechu nebo k tělu. Aktivita myšlenek se začne postupně snižovat. Ne proto, že je potlačuješ, ale proto, že jim přestaneš věnovat pozornost. Tím, že se vracíš k dechu nebo k tělu okamžik za okamžikem, aktivuješ mód bytí a postupně utlumuješ mód dělání.

Co o klidnější mysli říká věda

Analýza 24 studií ukázala, že už po 14 dnech praxe mindfulness měli lidé klidnější mysl a méně zažívali stav, kdy „hlava nejde vypnout“. Pravidelná praxe postupně mění zvyk mysli být neustále zaměstnaná přemýšlením. Feruglio et al. (2021). The Impact of Mindfulness Meditation on the Wandering Mind: a Systematic Review

Technika: Jak zastavit rozjetou hlavu

Zkus tuto techniku, funguje uprostřed dne i večer před spaním. Stačí pár minut.

1. Zastav se. Přestaň s tím, co právě děláš.
2. Přesuň pozornost k dechu. Jen ho sleduj – nádech, výdech. Nic neměň.
3. Když přijde myšlenka, pojmenuj ji. „Minulost.“ „Budoucnost.“ „Plánování.“ Nehodnoť ji ani ji nerozvíjej.
4. Vracej se k dechu. Znovu a znovu, tolikrát, kolikrát je potřeba.

Mysl se nezklidní proto, že myšlenky zmizí. Zklidní se proto, že jim přestaneš věnovat svou pozornost. Když mysli naznačíš cestu pomocí této jednoduché techniky, po chvíli se jí chytí a začne se pozvolna zklidňovat.